Do Asie se vracím už roky. Když to vezmu kolem a kolem, byl jsem tam asi patnáctkrát. Pokaždé trochu jinak, pokaždé s jiným očekáváním. Něco vás překvapí, něco pobaví a něco vám zůstane v hlavě ještě dlouho po návratu.
Z asijských zemí mám rád hlavně Vietnam a Kambodžu. Jsou to země, kde se jídlem neplýtvá a kde se využije opravdu všechno beze zbytku. To znamená i věci, na které většina Čechů není zvyklá – různé vnitřnosti, kůže, hlavy nebo oči. Pro místní je to úplně normální, pro nás však často hranice komfortu.
Jídlo mnohdy pouze pro otrlé
Foto: Jiří Soukup
Jednou jsem tam vzal i přítelkyni. Do té doby znala Asii spíš z vyprávění a fotek, takže jsem byl zvědavý, jak to vezme v reálu. Thajsko se jí líbilo, ale jakmile jsme vyrazili do Laosu a Vietnamu, začalo to být „zajímavější“ Hlavně co se týče jídla. Vzpomenu na jednu situaci z večerní Hanoje. Seděli jsme na malých plastových židličkách u silnice v historickém centru města. Vedro, hluk, skútry kolem nás, klasická atmosféra. Před námi čerstvě upečená ryba.
Prodavačka ji rozporcovala během pár vteřin a já, trochu ze srandy, trochu vážně, jsem sáhl po hlavě. Ukázal jsem přítelkyni na oční bulvy a řekl jí, že právě tohle je místní specialita. Jednu bulvu jsem snědl, druhou jí nabídl. Chvíli na to koukala, pak koukla na mě, a bez jakéhokoliv přemýšlení řekla: „Tak sem už mě nikdy nedostaneš.“ V tu chvíli mi došlo, že pro někoho je tohle už prostě moc a že další cesty do Asie budu podnikat bez ní.
Podobné situace tam ale zažijete běžně. Street food je podle mě to nejlepší, co můžete v Asii ochutnat. Zároveň ale musíte počítat s tím, že hygienické standardy tam mají nastavené jinak než u nás. Maso leží na stole v horku, kolem létá hmyz, občas proběhne pes. Ryby jsou na miskách přímo na chodníku, vedle nich vnitřnosti, které se postupně zpracovávají.
Zní to možná hůř, než jaké to ve skutečnosti je. Za těch patnáct cest jsem neměl jediné vážné střevní potíže. A to jsem jedl opravdu všechno možné, ve Vietnamu, Thajsku, Kambodži, Laosu i Bangladéši.
Důležité je ale používat zdravý selský rozum. Vybrat si místo, kde je vidět, že se jídlo rychle točí a neleží dlouho. Když tam sedí hodně místních, bývá to dobré znamení. Já si vozím i probiotika a občas si dám panáka slivovice. Spíš pro pocit než z nutnosti, ale beru to jako jistotu.
Jedno pravidlo však držím pokaždé: piju jen balenou nebo filtrovanou vodu a vyhýbám se syrovému nebo polosyrovému masu a rybám. Tady se podle mě nevyplatí riskovat.
Asie není pro každého. Někomu sedne, jiného odradí hned první den. Ale pokud člověk přijme, že tam věci fungují jinak než doma, otevře se mu úplně jiný způsob cestování. A přesně kvůli tomu se tam pořád vracím.
Sem mě už nikdy nedostaneš, řekla mi přítelkyně, když jsem jí ve Vietnamu nabídl oční bulvy z ryby jako delikatesu
