Last minute dovolená v Bulharsku probíhala jako z pohádky. Dětský smích, moře, skluzavky. Poslední večeře se však během vteřiny změnila v noční můru plnou strachu ze vztekliny.
Měla to být dokonalá tečka za skvělým týdnem. Rozhodli jsme se pro spontánní last minute zájezd do Bulharska. Naším cílem byl luxusní pětihvězdičkový resort, který sliboval maximální komfort pro rodiny s dětmi. A realita? Zpočátku naprostá nádhera. Moje čtyřletá dcera si pobyt užívala plnými doušky. Celé dny trávila v dětských brouzdalištích, na klouzačkách, koupáním v moři a nadšeným sbíráním mušliček na pláži. Všechno běželo hladce a my si užívali zasloužený rodinný klid. Jenže den před odletem se idyla během okamžiku rozplynula.
Kousnutí mezi stoly pětihvězdičkového resortu
Seděli jsme v hlavní hotelové restauraci na naší poslední večeři. Atmosféra byla uvolněná, lidé korzovali mezi švédskými stoly. Najednou se však mezi židlemi objevila kočka. V luxusním pětihvězdičkovém hotelu by člověk očekával, že personál zvíře okamžitě vyprovodí ven. Nestalo se tak. Číšníci situaci ignorovali, což pro přítomné děti byl jasný signál, že je vše v pořádku. Dcera a několik dalších dětí si s ní začaly hrát. Stačila však chvilka nepozornosti, zvíře se ohnalo a mou dceru kouslo přímo do ruky. V tu chvíli se mě zmocnila čistá panika. První, co mi blesklo hlavou, bylo jediné slovo: vzteklina. Smrtelná nemoc, u které se po propuknutí příznaků už nedá nic dělat. Byli jsme v cizí zemi, den před odletem domů a rázem se hrál nekompromisní závod s časem.
Záchrana na telefonu: Lékařka byla na hotelovém pokoji do půl hodiny
S krvácející ranou u plačící dcery jsme okamžitě běželi na pokoj. Prvním racionálním krokem bylo vytočit číslo na naši asistenční službu z cestovního pojištění. Popsal jsem situaci a operátor mě ujistil, že pomoc je na cestě. A skutečně – za neuvěřitelnou půlhodinu už na dveře našeho hotelového pokoje klepala lékařka z mezinárodní nemocnice ve Varně. Pocit úlevy byl nepopsatelný. Doktorka mluvila perfektní angličtinou a projevila obrovskou empatii vůči vyděšenému malému dítěti. Rychle vyhodnotila situaci, dceři profesionálně vydezinfikovala ránu a aplikovala injekci proti tetanu, což byl nezbytný základní krok.
Závod s časem a konzultace na dvou frontách
Hlavní otazník však stále visel nad vzteklinou. Bulharská lékařka situaci okamžitě telefonicky konzultovala s celým lékařským sborem své nemocnice. Vrátila se k nám s uklidňující zprávou: vzteklina se v této oblasti Bulharska již dlouhé roky nevyskytuje, a proto není specifická vakcína proti vzteklině nutná.
Protože jde o lidský život, nechtěl jsem nic nechat náhodě. Paralelně jsem proto kontaktoval ještě české doktory a specialisty na infekční lékařství v tuzemsku. Ti mi po telefonu bulharský verdikt potvrdili – riziko nákazy vzteklinou bylo v dané lokalitě prakticky nulové. Obrovský balvan, který nám ležel na srdci, konečně spadl.
Strach se rozptýlil a atmosféra na pokoji se uvolnila. Dcera, která ještě před chvílí plakala, si nakonec s paní doktorkou začala povídat. Já sloužil jako Tlumočník. Nadšeně si vyprosila náplast s obrázkama a lékařka jí dokonce dovolila vyzkoušet si fonendoskop a poslechnout si vlastní srdíčko. Z traumatického zážitku se tak díky skvělému přístupu stalo malé dobrodružství.
Nonsens, který vás v zahraničí nesmí překvapit
Z pohledu středoevropana je přítomnost toulavých zvířat v pětihvězdičkové restauraci absolutní nonsens a selhání hygienických standardů. Jsou však země, a to i v rámci jižní Evropy, kde lidem přítomnost koček či psů u jídla jednoduše divná nepřipadá a berou to jako běžný kolorit.
Tento zážitek mě naučil jedno: na dovolené člověk nesmí ztrácet ostražitost ani v tom nejluxusnějším resortu. A hlavně – nikdy, opravdu nikdy neodjíždějte do zahraničí bez kvalitního cestovního pojištění s dobrým asistenčním krytím. Právě ono totiž rozhoduje o tom, zda se v krizové situaci dočkáte špičkové péče, nebo zůstanete v panice sami napospas osudu.
