Výlet za Popelčiným střevíčkem na německý zámek Moritzburg prověřil naši trpělivost. Kolona na hranicích a vytrvalý déšť ale čtyřleté dceři radost nevzaly. Kromě střevíčku byl největší atrakcí chrlič vody.
Vyrazit s čtyřletou dcerou na místa, kde se psala pohádková historie, zní jako perfektní plán na víkendový výlet. Cíl byl jasný: zámek Moritzburg nedaleko Drážďan. Ikonické sídlo, kde princ našel svou Popelku a kde na schodišti dodnes leží legendární střevíček. V očích malé cestovatelky to nebyl jen tak nějaký zámek, ale přímá cesta do světa kouzel. Nadšení v autě nebralo konce a očekávání byla obrovská.
Z Prahy je to na Moritzburg necelých 200 kilometrů. Za běžných okolností pohodová cesta po dálnici, kterou protnete za necelé dvě hodiny. Jenže realita dnešních dnů na hranicích umí pohádkovou atmosféru docela rychle zchladit. Německá policie zde provádí namátkové kontroly a veškerý provoz svádí nekompromisně do jediného pruhu. Pozorné oko hlídky vyhledává především dodávky a auta s bulharskou, polskou nebo ukrajinskou poznávací značkou, která rovnou odstavuje stranou. Výsledek? Na české straně se o víkendu vytvořila masivní, téměř šestikilometrová kolona. Cesta se tak protáhla o desítky minut posouvání krokem, což s netrpělivým čtyřletým pasažérem na zadním sedadle vyžaduje značné zásoby rodičovské trpělivosti.
Když jsme hranice konečně překonali, počasí v Německu nám přichystalo další překvapení. Nebetyčné azuro se nekonalo, z oblohy se spustil vytrvalý, studený déšť. Moritzburg nás tak přivítal ve zcela netypické kulise. Žádné davy turistů, žádné fronty, vlastně úplně liduprázdno. Zámecký ostrov působil spíše jako tichá spící rýmařovská či saská pevnost. Na jedné straně úleva od tlačenic, na straně druhé však mírné zklamání. Veškeré stánky se suvenýry či občerstvením byly zavřené a široké nádvoří zelo prázdnotou.
Hlavní úkol - Popelčin střevíček
Foto: Daniel Kadlec
Výlet se tak chtě nechtě smrsknul na ten nejzásadnější, přímo misijní úkol. Najít slavné schodiště a vyzkoušet bronzový Popelčin střevíček. Malá dcerka na nic nečekala, v dešti vyběhla schody a s obrovským napětím vsunula nožku do kovového odlitku. Sice jí byl ještě o pár čísel větší, ale ten šibalský úsměv a jiskra v očích potvrdily, že pohádka funguje i za sychravého odpoledne.
A protože děti vnímají svět úplně jinak než dospělí, špatné počasí jí také vůbec nevadilo. Zatímco já jsem schovával foťák pod bundu, pro ni se největší atrakcí celého Moritzburgu stal historický chrlič vody. S hlasitým smíchem si stoupla přímo pod stékající proud a našemu němému úžasu tam se smíchem stála jako doma ve sprše. Následovala neřízená zábava v podobě obřích kaluží na zámeckém nádvoří, do kterých s neskrývanou radostí skákala tak intenzivně, že byla během pár minut promáčená skrz na skrz.
Na výlet jsme naštěstí vyrazili velkým a prostorným Volvem XC90. V jeho vyhřátém a velkorysém interiéru jsme dceru bez problémů svlékli z mokrých věcí, převlékli do suchého a zapnuli topení i vyhřívání zadních sedadel. Zatímco venku dál lilo jako z konve, kabina auta se proměnila v útulný obývák, kde si malá princezna užívala teplo a zasloužený odpočinek.
Zámek stojí za návštěvu i v dešti
Foto: Daniel Kadlec
Saský Moritzburg jako cíl výletu rozhodně stojí za doporučení. Je to nádherné a magické místo s neopakovatelným duchem. Pokud se sem ale chystáte, rozhodně si pohlídejte předpověď počasí. Za slunečného dne nabízí malebné procházky kolem rybník, romantické zámecké zahrady nebo projížďku v kočáře s koňským spřežením. Podívat se můžete i k majáku. My si tyto zážitky schováme na příště, ale i v dešti a s mokrými botami to byla výprava, na kterou budeme vzpomínat.
