Sednete si v Itálii na kávu a na účtu objevíte neznámou položku? Slavné coperto vzbuzuje v Češích zmatek i vztek. Odkud se vzalo, proč rozhodně nejde o spropitné a jak se vyhnout zbytečnému trapasu u pokladny?
Sedíte na vyhřáté italské piazze, z reproduktoru tichounce zpívá Zucchero svůj hit „Sem sama doma“ a před vámi voní čerstvá focaccia. Když vám číšník přinese účet, vaše oči automaticky sklouznou k dolnímu okraji účtenky a najednou zpozorníte. Mezi položkami svítí zvláštní slovo: Coperto. A vedle něj částka, většinou mezi 1,50 až 4 eury na osobu.
V tu chvíli se spoustě českých turistů zvedne tlak. „Co to má znamenat? Vždyť jsem si nic takového neobjednal! Zkouší na mě zkusit trik na turistu?“ Odpověď zní: Není to podvod, je to tradice. A rozhodně to není spropitné. Co je to vlastně coperto?
Slovo coperto pochází z italštiny a doslova znamená „přikrytý“ nebo „prostřený“. V dnešních italských restauracích, trattoriích a pizzeriích představuje poplatek za prostření stolu. Když zaplatíte coperto, neplatíte jen za to, že vám číšník utřel stůl. Platíte za kompletní servis spojený s vaším místem u stolu:
- Čistý ubrus a textilní servítky
- Příbory, skleničky a talíře
- Pečivo (chléb, grissini), které dostanete automaticky na stůl ještě před jídlem
- Karafu s vodou (v některých tradičních podnicích)
Podstatné je, že coperto se účtuje na osobu, nikoliv na celý stůl. A co je pro mnohé překvapivé: je úplně jedno, kolik utratíte. Zda si dopřejete královskou večeři o pěti chodech s drahým vínem za 150 eur, nebo si sednete k večernímu stolku jen na jedno rychlé espresso za 2 eura, coperto zaplatíte v obou případech ve stejné výši. Provozovatel totiž musel stůl prostřít a umýt nádobí stejně pro kávu jako pro hostinu.
Kde se vzal poplatek, který přežil staletí?
Původ coperta sahá hluboko do středověku. V tehdejších hostincích (locande) bývalo zvykem, že si cestující nořili do kapes vlastní jídlo, aby ušetřili. Chodili se do hostinců pouze schovat před chladem, deštěm nebo větrem – zkrátka se jít „přikrýt“ pod střechu (odtud název coperto).
Hostinští však z takových zákazníků nic neměli, přestože jim hosté zabírali místo u stolu, špinili lavice a používali jejich nádobí. Zavedli proto povinný poplatek za to, že zákazník využívá zázemí hostince a jí vlastní jídlo „pod střechou“. Postupem století se z provizorního opatření pro pocestné stala pevná součást italské gastronomické kultury.
Proč s tím mají Češi stále problém?
Přestože do Itálie jezdíme po desetiletí, coperto je pro řadu Čechů stále rudým hadrem. V Česku jsme zvyklí platit výhradně za to, co si prokazatelně objednáme. Poplatek za ubrus a pečivo, které jsme si výslovně nevyžádali, tak v mnoha českých turistech evokuje pocit, že byli napáleni.
Výsledkem bývají zbytečná nedorozumění, podrážděné debaty s obsluhou u pokladny a zkažený dojem z jinak skvělého oběda. Přitom stačí nahlédnout do jídelního lístku. V Itálii je ze zákona povinnost uvádět výši coperta přímo v menu (často drobným písmem na spodní straně první či poslední stránky). Pokud je položka v ceníku uvedená, je zcela legální a nárok na její odstranění z účtu nemáte.
Pozor: Coperto NENÍ spropitné!
Největší a nejčastější omyl spočívá v domněnce, že coperto nahrazuje spropitné (dýško). Není tomu tak. Rozdíl je zásadní: Coperto je oficiální příjmem restaurace (podniku). Jde do pokladny, podléhá zdanění a majitel z něj hradí náklady na praní ubrusů, mytí nádobí či nákup chleba. Spropitné (Servizio / Mancia) je odměnou pro obsluhu za její práci a přívětivost.
Pokud vám tedy číšník přinese účet, na kterém je započítáno coperto, neznamená to, že jste dali obsluze dýško. V některých turistických oblastech se můžete setkat ještě s položkou Servizio (poplatek za obsluhu, často 10–15 %), ale pokud na účtu nic takového není a byli jste se službou spokojeni, očekává se, že na stole necháte malé spropitné (mancia) navíc – obvykle pár drobných mincí nebo okolo 5–10 % z celkové sumy.
Až tedy příště usadíte své tělo na sluncem zalité italské terase, neberte coperto jako turistickou past. Berte ho jako vstupenku do světa, kde se u stolu nikam nespěchá, kde vám bez ptaní přinesou křupavý chléb a kde má stolování svou staletími prověřenou štábní kulturu.
