Týden v kempu u Máchova jezera v chatičce bez dopravy a bez jídla, nebo za skoro stejnou cenu týden u moře s jídlem i dopravou? Volba je jasná. Jen si pak nesmíme stěžovat, že levný zájezd nebyl „to pravé ořechové“.
V červnu začala padat první pořádná horka a doma už se to nedalo vydržet. Malý byl znuděný, my unavení, a tak padlo rozhodnutí, že musíme okamžitě k moři. Rozpočet byl ale po jarních výdajích na rekonstrukci bytu dost napnutý, takže hlavní roli hrála cena. Bylo mi úplně jedno, kam poletíme. Měl jsem jen pár jasných podmínek kvůli pětiletému synovi: hotel hned u pláže, dětské brouzdaliště, jídlo all inclusive a hlavně krátký transfer z letiště do 50 kilometrů, abychom netrávili hodiny v autobuse. Také jsem trval na pokoji s balkonem a hotelu s hodnocením aspoň čtyři hvězdičky, abychom měli nějakou jistotu.
Z nabídek last minute nám s těmito požadavky nejlépe vyšlo Bulharsko, konkrétně letovisko Albena. Nikdy předtím jsem tam nebyl, ale fotky i popis hotelu vypadaly solidně, tak jsem zájezd za 9 tisíc na osobu koupil a letěli jsme.
Hned po příjezdu na místo mi ale došlo, kde jsme to skončili. Celá Albena působí jako zamrzlá v čase. Je to v podstatě obří socialistický skanzen. Pokud chce někdo vidět, jak to u nás vypadalo před rokem 1989, ať se sem zajede podívat. Architektura i celkové uspořádání střediska jasně odkazují na minulou éru.
Předrevoluční atmosféru bohužel doplňoval náš hotel i jeho personál. Znuděnost a celkové chování personálu bylo tím největším zklamáním celé dovolené. Setkali jsme se s neochotou a permanentní otráveností. U plážového baru obsluhovali starší lidé v důchodovém věku, kteří evidentně zápasili s modernějším kávovarem a příprava nápojů jim trvala strašně dlouho. Zmrzlina sice byla, ale jednou chyběly kornoutky, jindy zase lžíce na nabírání zmrzliny.
Samotná budova hotelu pak na mě působila jako bývalá zotavovna pro tehdejší stranické pohlaváry. Pokoj sice měl slibovaný balkon, ale uklízečky se zrovna nepřetrhly. Celý týden v podstatě jen vyměnily ručníky a vynesly odpadkový koš, čistotu podlahy nebo utření písku z pláže nikdo neřešil, takže písek byl všude.
Když to vezmu kolem a kolem, na jednu stranu to byla kvůli službám docela tragédie. Na druhou stranu jsem si uvědomil, že je potřeba podívat se na cenu. Za 9 tisíc korun na osobu včetně letenky a jídla a pití na celý týden bychom v Česku strávili červnový týden maximálně v chatce u Máchova jezera a za jídlo v restauracích bychom nechali další tisíce. Tady jsme měli moře přímo u hotelu, syn měl své brouzdaliště. Jídlo se sice pořád opakovalo a nebyla to žádná vysoká gastronomie, ale dalo se z něj normálně vybrat. Nějaké hospůdky byly i mimo hotelový areál. Moc jich v Albeně není, ale něco se najít dá.
Co se týče samotných cen v Bulharsku, ty mě v červnu celkem příjemně překvapily. V samotné Albeně je sice trochu dráž než v běžných bulharských městech, protože celé letovisko funguje jako uzavřený soukromý rezort, kde se platí i za vjezd autem, ale pořád je to pro Čecha levné. Když si chcete koupit něco mimo all inclusive, ceny v obchodech nebo na promenádě jsou srovnatelné s těmi našimi doma, často i trochu nižší. Točené pivo na pláži vyjde v přepočtu na nějakých 40 až 50 korun, kopeček zmrzliny pro malého stál kolem třiceti a kafe v normální kavárně mimo hotel pořídíte do padesátky. Pokud vyrazíte na výlet kousek za brány Albeny, třeba do Balčiku nebo do Varny, ceny v restauracích padají ještě níž a za oběd pro celou rodinu tam dáte polovinu toho, co v Praze nebo na Lipně. V tomhle ohledu Bulharsko peněženku rozhodně nesežere.
Nakonec to tedy vlastně nebylo tak zlé a účel to splnilo. Dovolenou na startu léta jsme si užili, ale opakovat stejné místo už rozhodně nebudu. Příště si raději připlatím za lepší služby.
