Jiný kraj, jiný mrav. Za co by se u nás odebíral řidičský průkaz „na doživotí“, to je jinde naprostým standardem. Přesvědčili jsme se o tom ve Vietnamu.
Dokážete si představit jet někam s malým dítětem v autě a nemít ho usazené v dětské sedačce? Ještě možná tak v osmdesátých letech, kdy na to nemyslela legislativa. Děti hopsaly v autě na zadních sedadlech a na kolech jezdily bez přilby. Ono v té době stejně žádné dětské sedačky ani cyklistické přilby v obchodech nebyly. Jenže po roce 1989 se vše změnilo a dnes si takovou situaci dokáží rodiče v Evropě jen stěží představit.
Jenže ne všude se na bezpečnost dívají stejným úhlem pohledu. A zdá se, že to funguje. Příkladem může být třeba Vietnam, kde jsme za poslední roky strávili s přestávkami několik měsíců. A protože preferujeme severní Vietnam, přilétáme vždy do Hanoje. Městu již sice tolik nedominují motorky, jak tomu bylo ještě před pár lety, střídají je auta, ale pořád jich po městě jezdí několik set tisíc. Motorka je totiž ve městě s více než osmi miliony obyvatel stále ještě tím nejrychlejším dopravním prostředkem. Navíc téměř každý Vietnamec ji dokáže využít mnohem lépe než kterýkoliv Evropan svoje rodinné kombi.
Stačí vyjít na hanojskou ulici a během chvilky spatříte motorku převážející pračku, stolitrové sudy, pouliční stánky, blatníky od auta, půl květinářství, nebo třeba krbová kamna. Nic není nemožné. A to, co by český chalupář nenacpal do své „oktávky v kombíku“, to Vietnamec převeze bez problémů na mopedu a ještě u toho klidně telefonuje, nebo má jednu ruku v kapse.
To samé se týká i počtu cestujících. Je tady totiž naprosto běžné vidět na mopedu celou rodinu. Tedy dva dospělé a dvě děti. Už to samo o sobě je dosti nebezpečné. Titulní fotografie hovoří za vše. Vietnamci ale moc neřeší ani přilby. Tu a tam ji sice některý z motocyklistů má, ale spíše je na hlavách nenosí. A děti, které na mopedech sedí často na řídítkách, také ne. Běhá vám z toho mráz po zádech? Ano, na první pohled určitě. Jenže za ty týdny, které jsme v Hanoji strávili, jsme neviděli ani jednu dopravní nehodu.
Ano, zdá se to neuvěřitelné, ale skutečně ani jednu. Přitom stačí jezdit jeden den po Praze a nehod potkáte hned několik. V Hanoji, kde červená na semaforu rozhodně není zeď, však ani jednu. Ptáte se, jak je to možné? Máme vysvětlení. Vietnamci si na sinicích nehoní ego. Respektují se a hlavně předvídají. To platí jak pro řidiče v moderním Mercedesu, tak pro ušmudlaného dělníka, který na svém starém mopedu převáží koupelnovou vanu na nějakou stavbu. Asi i proto se ve Vietnamu dětské sedačky a motocyklové přilby zrovna moc dobře neprodávají.
Jaký máte názor na přepravu dětí na mopedu, viz. titulní fotografie? Napište nám do diskuze.
Zdroj: Daniel Kadlec (Vietnam); Wikimedia
