Letos v létě jsme poprvé udělali něco, o čem jsme už dlouho mluvili – místo obvyklé dovolené v Krkonoších jsme sedli do auta a jeli do slovenských Vysokých Tater. A udělali jsme dobře.
Cílem byla Tatranská Lomnica. Byl to trochu pokus, trochu změna rutiny. A výsledek? Víc než příjemné překvapení. Jeli jsme tři – já, partnerka a naše dcera. Cesta z Prahy trvala něco přes sedm hodin i se zastávkou na oběd. Na Slovensku je potřeba dálniční známka, Kupuje se online a na 10 dní stojí 10,90 eur. Nafta, podle pumpy stojí od 1,35 do 1,6 eur za litr. Nic dramatického. Cestu v pohodě zvládla i dcera, která jinak po dvou hodinách v autě začíná hlasitě protestovat.
Ubytování jsme měli domluvené dopředu. Dvoupatrový apartmán přímo v Tatranské Lomnici, hned u lanovky, s dvěma balkóny, skvěle vybavenou kuchyní a vlastním parkováním. Cena? 15 tisíc korun za celý týden. Ve srovnání s tím, co bychom dostali za podobné peníze v českých horách, to bylo nebe a dudy, Mnohem větší prostor, moderně zařízené prostory, čisté, a hlavně s parkováním v ceně. V Krkonoších to nebývá pravidlem.
Tatranská Lomnica nás překvapila hned první den. Všude čisto, upravené stezky, minimum lidí, fronty nikde. V restauracích pohoda a přijatelné ceny. Já si dal „plzničku“ za 3,50 €, partnerka aperol za 5 €. Ceny zhruba jako v lepší české hospodě – ale bez otráveného personálu. Co se týče jídla – ano, pizza za 12 € není úplně levná, ale je to pořád lepší než smažák za 390 Kč, který jsme dostali v jedné známé boudě v Krkonoších.
I s malými dětmi lze z Lomnice vyrazit na túry. Lanovka na Skalnaté pleso stála sice 33 € za zpáteční cestu, ale výlet nahoře stál za to. Ani nahoře nebylo narváno, dalo se v klidu projít kolem jezera a sednout si na terasu. Děti tam mají malé hřiště, výhledy jsou parádní.
Všude, kde jsme se zastavili, byli lidé vstřícní. Skoro jako v jižních zemích, typu Španělsko nebo Itálie, V restauraci se na nás personál usmíval, dítě dostalo bonbon nebo pastelku k účtu, zmrzlinářka nechala dceru ochutnat, než si vybrala. V Krkonoších se mi několikrát stalo, že jsem si v restauraci připadal jako obtížný hmyz. Tady ne.
Tatranská Lomnica žije takovým zvláštním poklidným životem. Děti se tu nenudí – bobová dráha, muzeum hraček, několik pěkných dětských hřišť. I když nejsme žádní velcí plánovači aktivit, každý den jsme bez problémů měli několik možností co dělat.
Zpátky do Česka jsme jeli s pocitem, že jsme konečně objevili alternativu ke Krkonoším, která dává smysl. Ano, cesta je o něco delší. Ale rozdíl v komfortu, klidu a přístupu lidí nám za to stál. Vysoké Tatry nejsou jen „něco jiného“. Jsou to hory, kam se budeme vracet.
