Kamarád byl poprvé v Thajsku a s manželkou si zašli na masáž. Každý do jiné místnosti. To, co se tam stalo, mi pak vyprávěl u piva. Nejdřív se smál, pak trochu červenal. A já jen poslouchal, jakou chybu udělal.
Seděli jsme spolu u piva pár týdnů po jeho návratu z Thajska. Byl tam poprvé v životě, klasická dovolená u moře, výlety, dobré jídlo a samozřejmě masáže, o kterých slyšel snad od každého, kdo kdy v jihovýchodní Asii byl. Když přišla řeč právě na ně, začal se trochu usmívat a bylo jasné, že má historku, kterou doma úplně nevypráví.
Do masážního salonu šel s manželkou. Vybrali si podnik kousek od hotelu, nic podezřelého, normální podnik se světelnou cedulí a nabídkou klasických thajských masáží. Každý šel do jiné místnosti, což je tam běžné. On prý byl trochu nervózní už od začátku, protože slyšel různé příběhy, ale zároveň netušil, co je pravda a co jen turistické legendy.
Masáž začala úplně normálně. Olejíček, příjemná hudba, zkušené ruce. Pak se ho masérka během procedury nenápadně zeptala, jestli nechce speciální službu navíc. Nejdřív prý dělal, že nerozumí. Pak pochopil. Nabídla mu takzvaný happy end.
Říkal mi, že v tu chvíli se mu rozjela hlava na plné obrátky. Na jedné straně zvědavost, na druhé straně nervozita. Manželka byla o pár místností vedle a on si připadal jako školák, který dělá něco zakázaného. Chvíli váhal, ale nakonec souhlasil. Spíš ze zvědavosti než z odvahy.
A právě tehdy udělal chybu.
Masérka mu řekla cenu 2000 bahtů. On jen přikývl. Vůbec ho nenapadlo smlouvat. Byl nervózní, chtěl mít situaci rychle za sebou a hlavně nechtěl působit trapně. Zaplatil tedy bez jediného slova asi 1400 korun a tím to pro něj skončilo.
Když mi to vyprávěl, musel jsem se smát. Ne kvůli tomu zážitku samotnému, ale kvůli ceně. V Thajsku jsem byl asi desetkrát a masáže tam beru skoro jako součást místní kultury. Ať už jde o klasickou thajskou, olejovou nebo služby, které oficiálně v ceníku nenajdete, jedno pravidlo platí skoro vždycky. Smlouvá se.
Řekl jsem mu narovinu, že zaplatil zbytečně moc. Ne že by ho někdo vyloženě okradl, turisté běžně dostávají první nabídku vyšší. Jenže právě u těchto služeb je vyjednávání úplně normální. Klidně se dá dostat na polovinu ceny. Někdy stačí jen zavrtět hlavou, usmát se a říct nižší částku. Je to hra, na kterou jsou obě strany zvyklé.
Kamarád jen kroutil hlavou. Prý ho to vůbec nenapadlo. Byl poprvé v Asii, všechno pro něj bylo nové a hlavně byl tak nervózní, že chtěl situaci rychle uzavřít. A přesně na to podobné podniky spoléhají. Turista, který nezná místní zvyklosti, většinou zaplatí první cenu bez řečí.
Nakonec jsme se tomu oba smáli. On kvůli své nezkušenosti, já proto, že jsem si vzpomněl na svou úplně první návštěvu Thajska, kdy jsem udělal skoro stejnou chybu. Rozdíl byl jen v tom, že mi to tehdy nikdo nevysvětlil.
