Na týden jsem odjel do bulharské Albeny. Moře čisté, hotelové pláže relativně upravené, hotely na každém kroku a pocit, že člověk vlastně nic nepotřebuje. Pokud ovšem nechce vidět něco víc než jen svůj resort.
První problém přišel ve chvíli, kdy jsme se rozhodli vyrazit do delfinária ve Varně. V Česku člověk vytáhne telefon, otevře Bolt nebo Uber a za pár minut sedí v autě. V Albeně to tak nefunguje.
Uber ani Bolt totiž v Bulharsku nenajdete. Existují sice místní aplikace, třeba Triumf Taxi, ale v Albeně jsem na displeji neviděl nic jiného než stále stejnou hlášku: „Žádný vůz není dostupný.“ Nejdřív jsem si myslel, že jde o náhodu. Pak mi ale došlo, že není.
Albena totiž není běžné letovisko. Je to v podstatě uzavřený turistický svět se závorami na vjezdech. Dovnitř se nedostane každý a pro taxikáře to platí dvojnásob. Výsledkem je, že konkurence tady prakticky neexistuje. A kde není konkurence, tam je prostor pro libovolnou tvorbu cen. Takže když jsem se taxikáře zeptal, za kolik nás vezme do Varny a zpět, bez uzardění odpověděl: „Osmdesát eur.“
Řidič to řekl naprosto klidně, jako by šlo o cenu za cestu přes půl Bulharska. Jenže Varna je od Albeny vzdálená necelých třicet kilometrů a podle obvyklých cen by cena měla být cca 50 eur. Nepochyboval o tom, že to vezmeme. Nezkoušel smlouvat. Neusmíval se. Prostě oznámil cenu a čekal, jestli nastoupíme. Nastoupili jsme. Nic jiného nezbylo.
Za volantem seděl chlapík, který vypadal, jako by právě vystoupil z akčního filmu z konce devadesátých let. Černé zrcadlové brýle, masivní zlatý řetěz na krku a starší Mercedes, který už něco pamatoval. Přesto so ho chválil a neustále opakoval, že to „expensive car“. Lámanou angličtinou nám následně vysvětlil, jak to v Albeně funguje.
Pokud chce totiž místní taxikář během sezóny vozit hosty přímo z hotelů, musí si podle jeho slov tuto „možnost“ koupit za přibližně 3 500 eur. Peníze údajně putují provozovatelům hotelů nebo resortu. Bez tohoto poplatku se k turistům prakticky nedostane.
Nevím, jak přesně je celý systém nastavený, ale jedno je jisté. Někdo těch 3 500 eur zaplatit musí. A nakonec je zaplatí turisté v předraženém jízdném. Viděno touto optikou, začala cena 80 eur dávat smysl.
Nejzajímavější na tom všem ale je, že vás tu nikdo neokrádá potají. Žádné upravené taxametry, žádné zajížďky přes půl města, žádné triky, které si mnozí pamatují z Prahy devadesátých let. Tady je všechno mnohem jednodušší.
Řidič vám cenu řekne předem a nebojí se toho. Ví, že jinak se z Albeny nedostanete. Kdo nezaplatí v pondělí, zaplatí třeba v úterý nebo ve středu. Málokdo chce totiž celou dovolenou ležet pouze u hotelového bazénu.
Alternativ totiž moc není. Pokud nechcete čekat na autobus, který jezdí jenom „občas a někdy“, stejně nakonec skončíte na zadním sedadle jednoho z několika taxíků, které mají v Albeně privilegované postavení.
