Na první pohled působí jako pevnosti z jiného světa. Nuraghi – tisíce kamenných staveb rozesetých po Sardinii – fascinují vědce i cestovatele už desítky let. Přestože jejich historie sahá hluboko do doby bronzové, mnohé otázky zůstávají stále nezodpovězené.
Na Sardinii jsem byl víc než dvacetkrát. A přesto mě pokaždé překvapí, jak málo jistoty kolem jedné z nejvýraznějších stop pravěké Evropy stále panuje. Nuraghi, kamenné věže, které se tyčí nad krajinou, nejsou jen turistickou atrakcí. Jsou archeologickou záhadou.
Stavby z doby bronzové
Nuraghi vznikaly přibližně kolem roku 1800 př. n. l., tedy v době bronzové. Jsou spojeny s tzv. nuragskou civilizací, která byla na ostrově dominantní po dlouhá staletí. Dodnes jich bylo identifikováno přes 7 000, i když původní počet mohl být ještě vyšší.
Typická nuraghe (singulár) je kuželovitá kamenná věž postavená nasucho, tedy bez použití malty. Základ tvoří obrovské kamenné bloky, které se směrem nahoru postupně zmenšují. Uvnitř se nachází komora zaklenutá falešnou kupolí, tzv. tholosem.
Jak se stavěly? Nevíme přesně
Jedna z největších otázek zní: jak přesně tyto stavby vznikaly? Archeologové mají určité hypotézy – například použití ramp, jednoduchých zvedacích mechanismů nebo postupné navršování konstrukce. Přímé důkazy ale chybí.
Právě práce s masivními kamennými bloky bez pojiva budí respekt i dnes. Některé kameny váží několik tun a jejich přesné usazení svědčí o vysoké technické zručnosti. Přesto nemáme jasný obraz o organizaci práce ani o konkrétních stavebních postupech.
K čemu sloužily?
Další zásadní otázka: jaký byl jejich účel? Dlouho se předpokládalo, že šlo o obranné věže nebo pevnosti. Tato teorie má oporu v jejich robustní konstrukci i strategickém umístění.
Současný výzkum ale naznačuje, že jejich funkce mohla být mnohem širší. Některé nuraghi pravděpodobně sloužily jako sídla místních elit, jiné mohly mít náboženský význam. Existují také důkazy o tom, že kolem některých věží vznikaly celé osady. Jednotná interpretace ale stále neexistuje.
Nejvýraznější zážitek: Abbasanta
Nejsilnější dojem na mě udělal komplex poblíž Abbasanta severně od Oristano. Konkrétně Nuraghe Losa patří k nejlépe dochovaným na ostrově. Na rozdíl od mnoha jiných lokalit zde člověk skutečně vnímá strukturu stavby v plném rozsahu. Centrální věž, přilehlé hradby i vnitřní prostory dávají tušit, že nešlo o izolovaný objekt, ale o komplexní architektonické řešení.
Když stojíte uvnitř a díváte se vzhůru na kamennou kupoli, uvědomíte si jednu věc: tohle není primitivní stavba. Je to výsledek promyšlené práce, kterou dnes neumíme přesně zopakovat ani vysvětlit.
Mýty vs. realita
Právě nedostatek jasných odpovědí vedl k celé řadě spekulací. Objevily se i teorie o mimozemském původu. Ty ale nemají žádnou oporu ve vědeckých důkazech. Archeologie dnes pracuje s fakty: nuraghi jsou dílem lidské civilizace doby bronzové. Jsou výsledkem technologického a společenského vývoje tehdejších komunit na Sardinii. To, že některé otázky zůstávají otevřené, není důkazem záhady „z jiného světa“, ale spíš připomínkou limitů našeho poznání.
Záhada, která přetrvává
Navzdory desítkám let výzkumu zůstávají nuraghi jedním z nejméně pochopených fenoménů evropské prehistorie. Víme, kdy vznikly. Víme, kdo je stavěl. Ale stále přesně nevíme jak – a v některých případech ani proč. A možná právě to je na nich nejpřitažlivější.
Sardinie nabízí pláže, které patří k nejkrásnějším ve Středomoří. Ale její skutečná hloubka se skrývá v kameni. V tichých věžích, které tu stojí už téměř čtyři tisíce let – a stále si nechávají svá tajemství pro sebe.
