Před téměř 47 lety došlo na ostrově Tenerife k nejhorší letecké nehodě v dějinách. Při havárii, kterou způsobil katastrofální řetězec událostí, špatná komunikace a mlha, přišlo o život celkem 583 lidí.
Právě tato havárie navždy změnila chod letectví a přinesla zásadní změny v komunikaci pilotů a způsobu řízení. Ale jak se něco takového mohlo stát? Stejně jako u většiny katastrof bylo příčin více. Katastrofální řetězec událostí odstartovala bomba na letišti. Svou roli sehrálo i počasí.
Letadla
Incident se týkal dvou obrovských Boeingů 747. Jedním z nich byl let nizozemské letecké společnosti KLM z Amsterdamu, na jehož palubě bylo 235 cestujících a 14 členů posádky. Druhým byl let americké společnosti Pan Am z Los Angeles, na jehož palubě bylo 380 cestujících a 16 členů posádky.
Kanárské ostrovy
Oba lety měly podle plánu přistát na Kanárských ostrovech na letišti Grand Canaria. Krátce před jejich příletem vybuchla na letišti bomba, kterou nastražili separatisté, kteří chtěli nezávislost ostrovů na Španělsku. Bomba zranila osm lidí. Letiště bylo následně uzavřeno pro letecký provoz a oba lety byly přesměrovány na ostrov Tenerife na menší příměstské letiště Los Rodeos.
Mlha a nedostatek prostoru
Letiště bylo malé a kvůli velkému počtu čekajících letadel byly pojížděcí dráhy plné. Letadla musela pojíždět po dráze a pak se na téže dráze otočit ke vzletu. Jakmile hrozba bombového útoku pominula, začala letadla opouštět letiště Los Rodeos. Mezitím se nad letištěm, kde často docházelo k problémům s viditelností, usadila hustá mlha. V tomto okamžiku byla viditelnost výrazně snížena.
Nehoda
Zpočátku byl let společnosti Pan Am instruován, aby odstartoval před letem společnosti KLM. Letadlo KLM však doplňovalo palivo a překáželo. Let společnosti Pan Am se proto nemohl vyhnout a musel počkat. Po doplnění paliva dalo řízení letového provozu letu KLM pokyn, aby pojížděl po dráze a vrátil se na dráhu ke vzletu. Nedalo však pokyn, aby pilot vzlétl. Zatímco let KLM zaujímal pozici, let Pan Am dostal pokyn, aby také pojížděl po dráze. Další problémy způsobila špatná komunikace a rušení mezi řízením letového provozu a oběma letadly. Pilot letadla KLM se mylně domníval, že mohou vzlétnout, přestože druhý pilot a inženýr vyjádřili určité obavy. Piloti Pan Am měli také problémy s pochopením, po které pojížděcí dráze mají jet, aby mohli opustit dráhu. Kvůli mlze ani jedno z letadel nevidělo to druhé, dokud nebylo příliš pozdě. Obě letadla se srazila, přičemž let KLM se pohyboval rychlostí při vzletu (asi 255 km/h). Letadlo KML narazilo do letadla Pan Am a srážka měla za následek mohutnou explozi.
Následky
Vyšetřovatelé zjistili, že příčinou havárie byla série nešťastných událostí, počínaje nízkou viditelností na dráze kvůli mlze a konče katastrofálními chybami pilota letu 4805 společnosti KLM, který zřejmě špatně slyšel pokyny řídících letového provozu a vzlétl z dráhy dříve, než k tomu dostal povolení.
Havárie otřásla leteckým průmyslem v samotných základech. Zkušený pilot se dopustil nepochopitelné chyby, která vedla k úmrtí 583 cestujících. V reakci na to letecké úřady zdůraznily, že je důležité používat v rádiové komunikaci standardizovanou frazeologii, což jsou předem určené věty, které naznačují, co pilot dělá. Doufaly, že se tak v budoucnu vyhnou nehodám, které by mohly být důsledkem vágní komunikace, jakou použil pilot letu KLM. Ten totiž použil větu: "Nyní jsme, ehm, na startu".
