Dvojice mladých dobrodruhů vyrazila po vlastní ose s letitým Citroenem Saxo do Gruzie. Po překonání Maďarska, Rumunska, Bulharska a Turecka překročila posádka i se zadýchaným autem hranice Gruzie a chystá se na Kavkaz.
S posádkou jsme se domluvili, že nám bude posílat zážitky z cest. Tohle je první text. Není sice nabitý informacemi, ale emoce z něj jsou cítit téměř z každého slova. Aby ne. S malým Saxem vyrazit na takovu cestu, to chce už pořádné srdce. Text přinášíme v originální verzi, opravili jsme pouze pár překlepů:
Je 13.8. a kolem 9 hodin ráno vyrážíme z Řehořova do Gruzie. Nemůžeme uvěřit tomu, že fakt jedeme! Slovensko jsme přejeli a dojeli na začátek Maďarska.
V Rumunsku se platí všude
Další den překračujeme hranice do Rumunska. S autem ani se zahrádkou neměli nikde problém. Projíždíme malými vesničkami, potkáváme koňské provozy ale i luxusní nová auta. Bod, který máme v Rumunsku na seznamu, je solný důl, tam určitě stojí za to se podívat. V Rumunsku nás překvapilo, že všechny silnice jsou placené, jde to však snadno vyřídit online.
Další den ráno jsme se vydali na pravděpodobně nejhezčí silnici v Evropě – Transfagarasan. Stoupání bylo prudké, dělali jsme pauzy a Saxo v pohodě vyjelo do 2000 m n.m. Cestu jsme si stihli užít bez turistů, kolem poledne už byla parkoviště i silnice ucpaná. Vyplatí se přivstat si. Cestou dolů se nám splnilo přání a fakt jsme viděli dva medvědy hned u cesty. Další zastávka přehrada Viradu a už směr Bulharsko.
Provoz v Bulharsku je drsný
Ten samý večer úspěšně přejíždíme hranice do Bulharska a v noci kempujeme u socialistického památníku Buzludzha. Zase stoupání ale, Saxo drží. Provoz v Bulharsku už začíná být drsnější. Dál Bulharsko už jen přejedeme a 16.8. jsme v Turecku. Dali jsme si panáka na oslavu a přespali kousek za hranicemi.
Další ráno jsme strávili vyřizováním známky HGS a výměnou peněz, vše šlo v pohodě zařídit na poště. Sice nikdo neumí anglicky, ale jsou ochotní. Pak už směr Istanbul. Projet centrem byl vážně zážitek, chce to pevné nervy. Turci si ze tří pruhů udělají pět, že je červená nikdo neřeší, a do toho jsou všude chodci. Nakonec jsme v centru i zaparkovali, koukli na známý chrám Hagia Sofia a jeli dál přes Bosporský most za Istanbul. Velká města nás moc nelákají.
Hlavně nezastavovat!
Spali jsme za Istanbulem a dál už zbývá jen přejet Turecko. Je tedy pěkně dlouhé! Po dálnicích jsme nejeli, ale obyčejné silnice u nich vypadají líp než naše dálnice. Časem jsme si zvykli i na jejich provoz, hlavně nezastavovat a jet! Turci ani značky nepotřebují, prostě se nějak domluví, kdo zrovna jede.
Originál kebab za pár korun
Cestou přes Turecko ochutnáváme místní kebab, který rozhodně není jako u nás, ale dostanete toho dost za dobré peníze. Pivo v Turecku moc nenajdete, po celé dny popíjí jejich černý čaj v malých sklenkách. Najdete ho úplně všude. Turci byli obecně vstřícní a příjemní. Do Gruzie jsme se rozhodli přejet přes hraniční přechod mezi horami. Zase stoupání, vedro, dávali jsme autu často pauzu, jeli jsme maximálně na dvojku, do toho jsme topili, aby se auto stíhalo chladit… Ty výhledy ale stály za to. 21. srpna jsme se úspěšně dostali do Gruzie, hranice v pohodě, žádná důkladná kontrola. Najeto 3745 km a vzhůru na Kavkaz!
